Komentář k zápasu

V neúplné sestavě (ze zdravotních důvodů nejeli Drahoňovský, Kocourek, Matěja) se vydali lomničtí junioři na utkání s Hronovem. V prvním vzájemném zápase této sezóny se s nimi trápili skoro stejně jako na Štěpána 25. prosince. Utkání bylo velice vyrovnané, Lomnice si vytvářela méně šancí, než domácí Hronov. Asi v půlce první třetiny dokázal Pivinský hezky trefit pod víko a vedli jsme 1:0, ovšem nikdo by nečekal, že to bude do konce normální hrací doby a prodloužení z naší strany vše. Domácí začali od druhé třetiny více tlačit a ve třetí třetině na nich bylo vidět, že ještě mají chuť srovnat skóre a také se jim to v čase 57:36 povedlo, po střele od modré, kterou jinak dobře chytající Mrázek vyrazil před sebe, nikým nehlídaný domácí hráč posunul puk za brankovou čáru. Oba týmy si tak vysloužili po 60 minutách hry po jednom bodu, muselo se ještě rozhodnout, komu připadne ten třetí. V prodloužení domácí Wikov "kousal" ještě více, Lomnice se však udržela a došlo na samostatné nájezdy. Během prvních tří sérií nejprve nedali za nás Maryška, Rutkovský ani Ješko, a poté nedokázali ani domácí proměnit své šance. Na čtvrtou sérii se rozjížděli nejprve pro změnu domácí, kteří znovu nedokázali překonat v ten den téměř neprůstřelného Mrázka, a puku se za nás ujal kapitán Šulc a rozhodl tak asi 2 a půl hodiny trvající bitvu a připsal bod navíc do Lomnice.

Pod tlak se Lomnice dostala ve třetí třetině hlavně kvůli několika vyloučením. Střely na branku byly pravděpodobně ve prospěch domácích, zhruba 30:20. Zápas se také neobešel bez zranění, ve 2. třetině si narazil Lukáš Syrovátka levý bok a po přestávce už hrát nezkoušel, ve 3. třetině dostal Pivinský bruslí nebo hokejkou do nosu a také si už nezahrál, jelikož mu z nosu tekla krev i po ošetření a možná šel po příjezdu do Jičína ještě na šití.

Ohlasy trenérů

Renda mi říkal, ať se někam napíšu jako nejlepší hráč. Musím potvrdit, že se mi chytalo dobře a měl jsem dost štěstí/Hronov nedokázal proměňovat vyložené šance. (Mrázek)